Diskuze : Záliby : Turistika

S dětma 11, 8 a 1,5 (toho jsem většinou nes, ale po rovině toho dost uťapal i sám a s nadšením) jsem nedávno vyrazil na procházku a bylo z toho asi 15 km za 3,5 hodiny.

Moje zkušenosti z dětství, zkušenosti s cizíma dětma (hodně ze skauta, ale nejenom) a s vlastníma dětma bych shrnul takto:
1) Dětem obecně vadí, když se jde na túru a dospělí se bavěj jen mezi sebou a děti jim dělaj "ocásek". Pak se z toho stává "už tam budem?"
2) Děti obecně chtěj vědět, kam se jde, proč se tam jde, jak to tam bude vypadat, a chtěj taky vědět, co je čeká v následující etapě. Překvapení maj rády, ale žádný takový "jen počkej, uvidíš." Chtěj rámcově vědět, překvapený reálem budou i tak.
3) Asfalt, beton, dlažební kostky unavujou často víc, než by se zdálo podle vzdálenosti, jak tvrdostí povrchu, tak tím, že taková cesta bejvá jednotvárná. v takových úsecích to chce připoutat k sobě pozornost dětí, aby tu cestu vnímaly co nejmíň. Já s oblibou zpívám, je to vhodná chvíle na slovní nebo pozorovací hry apod.
4) Děti často upoutá něco jinýho, než dospělý. Třeba zajímavě tvarovanej strom nebo velkej balvan, po kterým se dá lízt, potůček, na kterým se dá udělat přehrádka. Je lepší nechat jim krátkou přestávku a nechat je vyblbnout, odpočinou si u toho, hlavně psychicky - dobijou baterky fantazie. Slova "jen pojďte, za chvíli bude něco lepšího" je dobrý pečlivě vážit. Čím spíš se dětem takhle nechá vlastní prostor, tím líp se taky od takovejch zastávek utrhnou, často stačí chvilka a zase s chutí vyrazej dál.
5) Cestu je potřeba vhodně rozkouskovat, zařazovat odpočinek, zvlášť před nějakým únavným úsekem, při tý příležitosti si s nima povídat, nezapomenout říct, co nás čeká dál.

Jo a mít po ruce nějakej vhodnej životabudič.

Jinak my uz mic nevyletujeme, na hory na turu jdeme vsichni parkrat do roka a ja s manzelem obcas sama, nebo se projedeme na kole , musi byt ale vzdy nejaky cil. Aquapak, muzeum, a spis navstevy

Akorát kešky mě teda nebaví. Dost lidí to má jako zábavu a me to nebere vůbec.

Dcera 7 let. Ujde v náročném terénu cca 15km, ale ušla by i víc, ale syn 4 roky více než 12km náročného terénu neujde. Manžel zase začal jezdit kamionem, tak až budu mít opravené auto, tak plánujeme jezdit po Beskydech. V létě nějaké spaní po přírodě a jinak kam nás napadne. Máme blízko Slovensko, tak se chystáme i tam. Na hrady a muzea atd. je zatím neužije, takže mi spíš lítáme po horách atd. Nejmenší byl minulý rok v nosítku na zádech, ale to s náma chodil i manžel a já jsem měla batoh, ale letos úplně nevím. Dětem se líbilo na Lysé, Pustevnách, Rožnov skanzen. A na FB jsou skupinky turistika s dětmi je tam česká i slovenská skupinka a jsou tak super tipy na výlety i s fotkama.

No, tak ty máš velmi zdatné a šikovné děti, to my tu už víme Ale kromě toho, že tyhle dlouhé tůry zvládly, byly taky vždycky celou dobu v pohodě a nadšené, resp. alespoň nějak neutrálně naladěné? Protože o to mi jde - ne o to "našlapat" co nejvíc km, ale abychom si to užili, což dcera občas kňučící už po 300m, že "je hrozně unavená, bolí jí nožičky a kdy už tam budeme a proč tam vůbec musíme chodit", občas trochu maří. Oběd v hospodě je samozřejmě vždy součástí výletu, to je bonus výletového dne po mě - nevařím A zajímavosti na trase taky musí být, to koneckonců máme rádi i my dospělí.