Diskuze : Zdraví : Rehabilitace

jo a souhlasím s Girili, péče na pojišťovnu neznamená špatná péče, je to prostě stejně jako v jiných profesích fyzioterepeut může být dobrý nebo špatný.

Souhlasím však že úroveň těch nemocničních je (obvykle) spíš mizerná, ale pravidlo to rozhodně být nemusí, v našem městě to tak ale třeba je.

To zda soukromý dělá na pojišťovnu nebo ne je jen forma klientely. Nejobvyklejší je v tomto oboru kombinace obojího - pojišťovny a část péče přímo hrazená klienty. To je vlastně i nutnost, jelikož spousta procedur, někdy i bohužel těch nejúčinnějších, není prostě ze pojištění hrazena. Typicky je to třeba laser nebo ty masáže.

Ovšem dalším možným důvodem proč soukromý fyzioterapeut nedělá na pojišťovny je velmi prostý fakt že je nesmírně obtížné ty smlouvy získat, ta bariéra vstupu je obrovská. Pro nové, mladé, je prakticky jediná možnost odkoupení existující praxe někoho kdo končí (tj jde do důchodu), pojišťovna nikomu nové úvazky nenasmlouvá. Že by někdo ty smlouvy nechtěl cíleně, to si fakt dovedu představit snad jen v tý Praze, kde ta možnost uživit se jen platící klientelou snad je solidní.

Saozrejme si muzes selskym rozumem prebrat, jestli kdyz budes dobry fyzioterapeut, lide se k tobe potahnou, jestli se ti vyplati byt ve statnim za tabulkovy plat nebo pujdes do soukroma... Ale zaroven to automaticky neplati, ze rehabilitace na pojistovnu rovna se automaticky spatna rehabilitace. Velka cast me rodiny pracuje ve vyhlasene lecebne, ktera se zameruje predevsim na fyzioterapii (s pridruzenymi procedurami - vodolecba, elektrolecba, magnetoterapie, ergoterapie, hipoterapie a dalsi...) Lecba je vetsinou na pojistovnu. Prala bych ti, aby sis mohla vyzkouset, jak to muze fungovat.

Soukromí fyzioterapeuti, co jsem poznala, vždy pracovali na základě vlastního úsudku, komplexně a ne teda na pojišťovnu. To co bylo na pojišťovnu nebo v nemocnici, to byla vždy nemilá zkušenost. Nejmarkantnější to bylo při péči o dědu, nemocniční fyzioterapeuti děs běs, minimální péče, neukázali ani jak se má posazovat . Raději jsme zaplatili soukromou fyzioterapeutku, která tam za ním chodila, a nastal výrazný posun. Bez ní by se asi už nikdy nepostavil. Nebylo to sice na extra dlouho, ale alespoň nezemřel jako ležák.

Girili, ani omylem. A není to jen moje zkušenost. Členové rodiny z jiných koutů mají tu samou zkušenost. Rehabilitační lékaří se mnou byly vždy hotoví za pár minut, něco mi píchli, něco předepsali a nazdar. Rehabilitační pracovnice se pak řídili jen pokyny lékaře a neměly žádnou pravomoc do toho nějak zasahovat. I když minimálně u jedné jsem měla dojem, že si myslí svoje. Fyzioterapeuti pořádně probrali anamnézu, první, co udělali, že si mně postavili, zkoukli celý tělo a následně vysvětlovali a začali napravovat. On je prostě rozdíl jestli s tebou pracuje někdo na základě instrukcí někoho jiného (lékaře), který ti obvykle nevěnuje moc pozornosti (čest případným výjimkám) nebo je to celé v kompetenci jedné osoby, která k tomu přistupuje komplexně. To co se mnou dělali na rehabilitacích bylo naprosto vzdálené tomu, jak se mnou pracovali fyzioterapeuti. Už první návštěva fyzioterapie vyřešila to, s čím se rehabilitace potýkala (bez zlepšení, spíš se to zhoršilo, špatná procedura) celé měsíce.

Rehabilitacni lekar neni jen nejaky rozmar pojistovny, ktera se snazi usetrit - to zaprve. Za druhe: fyzioterapeut (=rehabilitacni pracovnik) je s pacientem v mnohem intenzivnejsim a pravidelnem kontaktu, takze dokaze doladit i to, co lekar pri vstupni prohlidce nepovazoval za klicove. Vidim to spis tak, ze se na tebe v soukromem zarizeni vic usmivali...