Diskuze : Hlavní : Holka nebo kluk - babské rady

Neviem, mne holčička nechýba Fakt ne

Měla jsem to úplně stejně jako Tvá sestra . I tom že to bude kluk jsem se dozvěděla až ve 20 týdnu těhotenství a do té doby i manžel když odcházel říkal " tak se tady holky mějte...", když přišel "holky jsem domá". Když dr. na ultrazvuku prohlásil pohlaví mužské tak jsem málem spadla z nemocničního lehátka. Kluka jsem vyloženě rozdejchávala 14 dnů...........no jasně, že je to můj brouček klouček, a rozmazluju ho daleko víc než druhorozenou dceru

Dari, tak u nas zrovna jsou vsechny deti cele po tatinkovi, vcetne nejstarsiho syna

Nicmene pro zakladatelku: jak tady psala spousta maminenk chlapecku, ne vsichni kluci do neceho mlati, rvou a perou se! Ja mam dva a ani jeden takovy neni. Pohlavi proste nedeterminuje temperament a charakter, to si musi jeji sestra uvedomit predevsim. Nejvetsi blbost je si nejake pohlavi vubec prat a jeste se v tom nejak utvrzovat, v tomhle je potreba si proste porucit, je to v zajmu toho ditete, ktere se pak narodi, a pokud je to takova patologie, muze to pak jednou vnimat a trapit se tim. My meli prvni dite chlapecka, meli jsme radost, stejne jako by to byla holcicka, proste nam to bylo jedno. Druhe jsem si malinko vic prala holcicku a byla to holcicka. O treti dite (syna) jsme prisli, pohlavi mi bylo jedno. Pak se nam narodil syn, takze jsme to meli na stridacku. Ted cekam holcicku Na jednu stranu jsem si rikala, ze by bylo fajn mit holcicku kvuli vyrovnani sil, na druhou stranu jsou synove tak uzasni, ze bych se vubec nebranila mit tretihoTakze mi to nakonec bylo uplne jedno. Vsechny deti jsou mazlive (11lety nejvic, ale kluci o neco vic. A ten ryzi obdiv od dcerky neznam. Prece jen je to s ni tezsi, je vic po mne Nicmene je na ni videt, ze ma brachy, protoze v tride, kde je vetsina kluku, ma docela slusnou pozici, umi si s kluky hrat, bavi ji fotbal, zaroven je i jemna a divci, a vyhraje si uzasne i s holkama. Take je rozena pecovatelka, v druzine se na ni lepi mladsi deti a ona to s nimi umi.

Nejspíš zkušenostma - já taky první dítě (a zřejmě i jediné) jsem chtěla holčičku, byl to kluk. Zklamání jsem na ultrazvuku cítila asi 10 minut, pak jsem si to zakázala...
Nakoupila jsem haldičku modrého oblečeníčka, abych viděla, že i chlapečka můžu "strojit".
Náladu mi spravila nadšená reakce chlapa, který sice doté doby tvrdil, že je mu to jedno, ale bylo vidět, jak je nadšený z kluka.

A teď už si ani nedovedu představit, že bych měla holku. Kluk je navíc jemňounkých rysů s blonďatými vlásky, které má trochu delší, běžně si ho s holkou pletou - celá maminka. Jako by mi to chtěl (aspoň podobou) vynahradit.

Takže já doporučuju - nakoupit krásné modroučké oblečení, nějakou roztomiloučkou chlapečkovskou hračku, ať se na to trochu naladí a dodat, že většinou jsou první synové celá maminka a taky mnohem větší mazlíkové a mamánci.

Deniso, Al píše "To je prostě skutečnost, se kterou je třeba počítat", né "Ať je zatracen každý, kdo by na vteřinu pomyslel, že by raději kupoval barbíny než transformery!"