Diskuze : Hlavní : Dárkyně vajíčka

darovala jsem dvakrát, v genetu. je to docela náročný časově - stimulace je (pokud si pamatuju správně) 14 dní, musíš mezitím min. 2x na utz + odběr. ten se dělá v krátkodobý anestezii. poprvý mi bylo celej den blbě, podruhý jsem po probuzení mohla klidně odtančit, nebylo mi vůbec nic.

nejdřív je kolečko po vyšetřeních - mluvíš s genetikem, gynekologem, dělají krevní testy. pak čekáš a když tě osloví na darování, vysvětlí ti všechno kolem, dostaneš harmonogram, hormony, který si pícháš sama (začínáš jedním druhem, který stimuluje růst, pak se přidá druhý, který zabrání předčasnýmu uvolnění vajíček a nakonec poslední, který vajíčka uvolní. toho třetího je jen jedna injekce). zvládnout se to dá, dostala jsem pera, jaký mají diabetici, druhej hormon byl v takovým prášku, co se musel míchat. hormony se musí aplikovat +- ve stejnou dobu každý den.

předtím bereš antiko, zase podle toho, jak ti řeknou.

samotný zákrok je časově celkem nenáročný, ráno příjem, uspí tě a za cca 20 minut je po všem. až se dospíš, přijde doktor, který dělal zákrok, řekne, s kolika dětma můžeš cca počítat a můžeš v doprovodu domů.

shrnuto: jsem ráda, že jsem do toho šla, myslím, že dvakrát už to stačilo a po konzultaci s gynekologem už třetí kolo absolvovat nebudu. subjektivně necítím, že by to na mě nechalo jakýkoli následky. v zimě plánujeme druhý dítě, takže pokud by se vlivem stimulace narodilo pět a víc dětí, ozvu se

jo, a pro mě bylo taky těžký hlídat si jídelníček a pitnej režim. normálně skoro nepiju a jím, jak se mi zrovna chce a při stimulaci musíš jíst hodně bíálkovin a pít, abys neotekla a nevybuchla (asi).

nešla bych do toho. jednak bych se bála zdravotních komplikací a jednak by mi asi vadilo, že po světě budou běhat moje genetické děti moc jsme nepomohla, asi

bolesti jsem měla taky, a taky jsem měla v břiše víc tekutiny, ale zvládla jsem to doma. Pila jsem nutridrinky, a minimálně 4 litry vody. Do 14 dní se to patrně srovnalo, jen u mě naštěstí pokračovalo těhotenství, takže mi bylo blbě zase z příjemnějších důvodů. V nemocnici jsem neskončila, a hyperstimulační syndrom hlídali od začátku, hned při odběru mě doktoři informovali, že hrozí, a dali pokyny co a jak.

měla jsem to také, skončila jsem na kapačkách v nemocnici.....klasický hyperstimulační syndrom....hodně pij, jez hodně bílkovin, lež, kdyby to nepřecházelo, radši jeď do nemocnice....

Měla jsem to při IVF, bylo to hrozný.
Myslela jsem, že umřu.
Hysperstimulák.
Ale přešlo to samo.
Hodně pít!

A smekám