Kromě zastánců se k Hejného metodě vyjadřuje i početný zástup kritiků.
Jenom | 83403 |
21.3.2013 12:52:30
Nedělá to jen při křiku, jak píšu.
|
Míša a kluci 05/02,7.1.05 | 29279 |
21.3.2013 12:48:33
Synovec to také dělal a ještě k tomu říkal: já tady nejsem a ještě se mysle, že když nevidí on, tak ani ostatní. Dělal to často a pak normálně s věkem přestal.
|
Martina, 3 synové | 101865 |
21.3.2013 12:48:17
Zřejmě vůbec nechápe, proč křičíš, takže neví, co má dělat - proto volí útěkovou reakci.
|
adelaide k. | 20327 |
21.3.2013 12:46:26
Nervy ujedou každému, takhle přes net není poznat jestli celé dny ječíš jako viktorka, nebo ti prostě občas bouchnou saze. Nepřisuzovala bych tomu zvláštní význam, v tomhle věku děti různě blbnou a experimentujou s reakcema.
A nesouvisí to s tématem, ale pokud jde o konvici s horkou vodou tak je nenene trochu málo. Ta má být prostě striktně mimo dosah. |
Jenom | 83403 |
21.3.2013 12:39:58
Jsem nervák, občas po něm fakt zařvu, hned vyjedu.. Ale většinou v situacích, kdy odmítá jít na přechodu (čapla jsem za ruku a táhla a lamentovala), převrhl konvici s horkou vodou, ačkoliv jsem několikrát říkala "Nenene", apod. Pak prostě bouchnu.
Syn teď začal dělat, že prostě není. Když se na něj zvýší hlas, když na něj promluví někdo cizí na ulici, když nechce udělat co má. Křečovitě sevře víčka a myslí si, že není vidět. Možná to vypadá vtipně, ale mě teď hlodá, jestli za to nemůžu já tím, že občas prostě fakt ječím. Že se normálně bojí. Nebo je to přirozený vývoj? Že už domýšlí důsledky a prostě se chce v daný moment ztratit? Máte s tím někdo zkušenost? |
TeriRez+3 | 80863 |
15.2.2013 21:51:11
Ano, to chci nyní zkusit, ignorovat to. Protože jeho reakce na to moje "proč se boucháš do hlavy? Nedělej to" je "ale mamiii..." a bouchne se znova s úsměvem na rtech...
|
TeriRez+3 | 80863 |
15.2.2013 21:47:07
Limai, to by bylo fajn, taková malá jiskřička naděje, že se to časem spraví, díky
|
TeriRez+3 | 80863 |
15.2.2013 21:46:22
Tak to si nedovedu představit, jak by to mohlo fungovat, tomu se dost dobře předejít nedá. Nepřijde mi to jako moc dobré řešení, dávat dítěti úplatek za to, že něco následně neudělá.
|
TeriRez+3 | 80863 |
15.2.2013 21:44:41
Dám příklad, dneska jsme hráli jednu deskovou hru, ještě s neteří a synovcem. Zrovna to vyšlo tak, že neteř něco získala a syn ne. Chtěl si to vzít také, ale řekli jsme mu, že nemůže. Jeho reakce "ne" - bouchnutí do hlavy - "ale já chci" - opět bouchnutí do hlavy.
Někdy se stane, že se bouchá do hlavy a u toho se směje, není to v tu chvíli bez zjevného důvodu, působí to na mě, jako by ho to bavilo. Manžel duševní poruchu nemá, to ne, jen byl dlouhodobě psychicky ničenej (svého času i na antidepresivech) a tohle byl jeden z projevů. |
JaninkaS. | 33261 |
15.2.2013 11:36:48
Napadá mne, že tímto způsobem ví, že může fungovat stržení pozornosti na jeho osobu. Jinak řečeno, že v jiném případě nebyl jeho "vzdor, vztek apod." vnímán nebylo na něj nějak reagováno.
Asi bych zkusila nabídnou jinou variantu možného vybití si emoce, než trestat sám sebe/potažmo rodiče (protože píšeš, že ti vadí, když to dělá, tím pádem může tak "trestat" i tebe) - co třeba vybití se do polštáře apod.? No a případně, že víš, že jde o prosazování se - vydobývání si toho, co zrovna chce a není po jeho, pak bych vůbec nereagovala, případně odvedla jinam, až se uklidní, ať přijde a budete to řešit... |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.