Diskuze : Hlavní : Dětské zlozvyky

naše prostřední byla uřvaná už jako miminko. Když jí byl rok a půl, čvala téměř soustavně. Sedím vedle v pokoji, děsnej jekot. Jdu se podívat, ááááá, slečna tahá jelena do domečku a jelen neráčí projít dveřmi. Protáhnu jelena dveřmi, dojdu vedle a do minuty zase jekot. Slečna chce dostat jelena z domečku. A takhle celé dny. Co začala mluvit, je to trochu lepší , ale mluví furt a stále poněkud zvýšeným hlasem. Často také ječí, cokoli se jí stane je důvodem pro strašný řev. Zčásti je to asi povaha, zčásti nějaká potřeba ventilovat pocity a zčásti určitě snaha se prosadit.

a kolik jí je?

mám taky takovou, bude jí pět. Zřejmě se to s věkem trochu lepší, ale ječí furt děsně.


starší zase stále mluví, tam už jsem identifikovala potřebu se prosadit a zaujmout pozornost obvykle mou

JJ. Mám takovou dceru. Bohužel je hlučná po otci.
Říkáme jí Pepin v sukních. Jakkoli to zní vtipně, tak pro člověka, který ji má na starost to už tak vtipné není
Minulý týden jsme byli u nás na přehradě a nikdo z dětí tam nekřičel. Jen ona.
Co s tím netuším, já jsem vcelku tichý člověk. ( někdy se teda směju taky hlasitě).

Saamajno, to co pises, neni pobrukovani, ale BRUMENDO - vyluzovani melodie se zavrenymi usty, normalni zpevacky termin. Pobrukovani je tiche prozpevovani.
A jinak jo, je to obtizny, podobne jako zvyk meho manzela, ktery stahne nekde pisnicku, ktera se mu libi a pak ji necha hrat porad dokola, dokud neobjevi jinou. Nenavidim to, jakmile to prede mnou pusti podruhy, jdu vypinat repraky.