Diskuze : Hlavní : Adopce na dálku

Měli jsme slečnu u Ugandy přes Arcidiecézní charitu. Byla už větší, anglicky uměla dobře, psala docela často, do dopisů malovala obrázky, třeba květin, co tam rostou. Dostávali jsme jednu fotku za rok a vysvědčení.
Známí tam byli, přivezli dárky pro ni a pro ostatní děti v centru, pak o tom psala v dopise.
Ale po několika letech si ji příbuzný vzal k sobě, ze školy odešla a dál ji podporovat nebylo možné. Taky nevím, jestli ji to vylepšilo budoucnost.
Platili jsme asi 6tis za rok, skládali jsme se na to ze dvou rodin.

Před časem jsem se na takové stránky dívala a překvapilo mě, kolik dětí se na školu prostě vykašlalo...
Pokud bych měla peníze a nevěděla co s nima, pak bych do toho i šla, ale takhle ne.

máme dvě děti takhle už pár let přes
centrumnarovinu.cz

chodí mi pravidelně dopisy, fotografie, opisy vysvědčení.

7200 za jedno dítě zajistí rok školní docházky. Pro někoho moc, pro někoho málo.

Můj manžel, v době kdy ještě nebyl manžel, měl na dálku adoptovaného sirotka z Bangladeše. Začal ho sponzorovat v době, kdy mu bylo 5-6 let, dnes je to 19 letý mladík, stále studuje a máme velkou radost, že v jeho životě naše podpora změnu jistě udělala. Je to přes humanitární organizace ADRA, které věříme a kromě fotek, vysvědčení, přání k Vánocům atd. dostáváme 1x ročně i DVD z cesty, kdy jedou pracovníci Adry kontrolovat školy a celý tento projekt to Bangladeše.

Kreditko, já osobně strašně obdivuju lidi, co dokáží všechno tohle zorganizovat, naplánovat, já už jen pošlu peníze (celkově na HA posílám ročně asi 20 000, ale co to v dnešní době je? U nás bych si z toho nekoupila ani svůj vysněný gauč, tam to pomůže několika lidem a upřímně řečeno - poslat prachy je už to nejmenší)... Absolutně se mi příčí místní charity typu "přineste oblečení", kde si polovinu z těch hader odnesou organizátorky. Do toho bych zase nechtěla přispívat já.