Diskuze : Hlavní : Drogy

Simiki, když bych to mohla zhodnotit z toho, co vidím kolem sebe - ten jeden starší měl problémový dětství a nakonec se rodiče rozvedli - začalo to plíživě od té trávy, co asi užíval sám.
Ten druhý mladší je v pohodě, jen zjistil, že se dá tak snadno trochu přivydělat, a to ho dostalo...může si koupit kde co, nač by normálně nedosáhnul.

Nemám s tím žádné zkušenosti a tak i žádnou radu, ale ráda bych věděla, jaký byl mezistupeň, tedy je ten věk 10 let a teď 20 let, co bylo mezitím? Zvrtlo se to postupně, nebo nějaký krizový "okamžik" (parta apod.?), nebo pomaleji, plíživěji, tedy polevující všechno, neúcta k mamince apod.?

Znam pana, ktery huleni prodava uz dobrych 30let. Jeste nebyl nikdy zavreny. Ma praci ve vedeni jedne pojistovny a nikdy nic jineho nemel. Vlastne neznam nikoho, kdo jen hulil a pak presel na peri. Pokud nekdo zacal a perim, tak jeste pred hulenim napr. Cichal. Jinak maminka ma nekolik moznosti, bud ho nechat doma, ale kdyz ma tak super praci, tak at si plati vsechno sam a dava na domacnost nebo se muze s klukem domluvit, ze si najde bydleni a pujde do podnajmu at si dela co chce. A nebo ho vyhodit na ulici.

Libiku, vede to k ochránění zázemí a sebe sama. Například v našem případě to zachránilo mé manželství - tím pádem má dnes syn (pokud o to zrovna stojí) kam přijít na kafe, případně se ohřát, pokud zrovna sqotuje - což při dnešních teplotách není nic moc. Výjimečně se může osprchovat nebo si vyprat. Ale toť vše. Nemá klíče od bytu, nemůže tu zůstat bez mé nebo manželovi přítomnosti, nemůže tu přespat.
Ze začátku prosil a sliboval, jak už všechno pochopil a jak už se změnil a bla bla bla. Pokaždé to skončilo stejně - začínal studovat 3x střední školu. Vydržel max do pololetí, kdy buď odešel sám, nebo byl pro nadměrnou absenci vyhozen. jeho pobyt v domácnosti vždy skončil zmizením peněz či vybavení. A když už to vypadalo, že se s manželem vážně rozvedeme, a já s dětmi se odstěhuju daleko k rodičům (přes 200 km), kde budu mít zázemí, tak jsme syna definitivně vyhodili a už přes rok žijeme bez něj. Vztahy jsme v rámci možností zachránili a syn má zodpovědnost opravdu jen sám za sebe, stejně jako my máme naši zodpovědnost k sobě a našemu manželství.

K tomu Libiku, že Tě bohužel vlastní syn úplně nezdrtí a nezničí, vím o čem mluvím, když jsem syna dostala do diagnostáku, asi nepochopí, kdo to nezažil, fantasticky jsem si oddechla, ten klid že tě nikdo nedrtí a neubližuje tě. Věř, že v určitou chvíli jde o tvé duševní a někdy fyzické přežití..i vlastní dítě se může změnit v agresora s kterým se nedá žít..