Diskuze : Hlavní : Rozvod

Jas, na druhou stranu - me byvale manzelstvi dojelo asi i na to, ze jsem ke konci necekala uz vubec nic, vsechno delala sama a rezignovala i na nedostatek pece a podpory. To radsi sama ...

jak... ano, já nic neočekávám a dostává se mi VŠEHO. V takové míře, že jsem si to nikdy neuměla ani představit.

Rodinová,
já tu péči chápu. Je fajn přijít domů polomrtvá z práce a slyšet "vypadáš zdrchaně, mám ti udělat kafe? A na co máš chuť na večeři?" Je to fajn, ačkoliv si umím kafe i večeři udělat i sama.
Akorát je nutná vzájemnost. Ne nutně kafe za kafe a večeři za večeři, ale vracet to něčím, co vnímá jako pečující ten druhý partner. (Takže sově nechystat teplou snídani na 7:30, protože skřivan chce vstát v 7:30 )

Z+2,

zdaleka ne vždy.

Samozřejmě, že je nemálo žen, které "rády okatě trpí" a při každém hovoru se tváří jako ztělesněná výčitka a jsou dotčené, že to nefunguje.

Na druhou stranu, je nemálo mužů, kteří dokáží vyignorovat každou prosbu a dohodu. Manželka chce jít večer cvičit, já nechci hlídat děcka, tak holt z práce nedojdu domů a půjdu na to pivo rovnou, ať se třeba přeskočí.

Pravda je, že si občas kladu otázku, proč v tomto uspořádání ty ženy setrvávají. A docela často to bývají finanční důvody a navrch tlak okolí ve stylu "co bys vlastně chtěla, však tě nebije".

Skvely to je, je to krehky a zaroven pevny, protoze zalozeny na chteni a ne na nutnosti.