Kromě zastánců se k Hejného metodě vyjadřuje i početný zástup kritiků.
Lassiesevrací | 134328 |
16.11.2017 22:44:20
Manko, já si to vysvětlují třeba nedostatkem pohybu. Když pominu fakt, že se zlepšila i diagnostika. Ne, že by ADHD pohyb "vyléčil", ale může se to pohybem přikrýt , že to není tak výrazné. Jestli je dítě venku 4 hodiny denně, nebo je do pěti v družině či někde u klavíru v lidušce, to je sakra rozdíl. A je prokázáno, že častý pobyt v přírodě zmírňuje projevy ADHD a všeobecně zklidňuje. Naopak zírání do monitorů a telefonů má neblahý vliv na psychiku, spánek, odpočinek. A jistě, že ADHD bylo i dřív, ale ty děti byly prostě onálepkovány jako průseráři a hotovo. Brácha měl dvojku z chování snad každý rok.
Lituji rodiče, co mají hyperaktivce v malém bytě. Syn leze na zahradě na stromy, lítá se psem po zahradě, válí se se psem doma po zemi, skoro denně hraje na klavír - jen tak, co chce, nemá žádného učitele... To všechno mu pomáhá průběžně upustit páru, odventilovat ten vnitřní neklid. |
Federika | 14090 |
16.11.2017 22:43:01
Já si to uvědomuju, myslím, že ta dnešní doba je přece jen taková trochu hysterická a všechno se moc řeší. Zároveň ale musím podotknout, že jsem chodila na malotřídku na vesnici, v ročníku devět dětí, byli jsme spojeni s jinou třídou, neřešilo se moc zvonění a tak, všechno bylo v klidu, na školu vzpomínám moc ráda. Pro svý děti jsem se snažila hledat vždycky podobnej typ školy, protože mně to evidentně pomohloAle není to dneska tak jednoduchý.
|
Bouřka | 7675 |
16.11.2017 22:39:33
Federiko, taková učitelka by byla terno i dneska.
|
Federika | 14090 |
16.11.2017 22:37:34
A některý soudružky učitelky to náhodou uměly i s těma nediagnostikovanejma adéháďákama.
Moje milá soudružka učitelka mi v první třídě neustále a trpělivě vysvětlovala, že : ..." Víš, to nejde, aby sis kdykoli vytáhla svačinu, musíš počkat na přestávku, já chápu, že máš hlad teď, ale tak si to teď sněz a příště už budeš vědět, že se jí jen o přestávce....Víš, já vím, že asi trochu nudíš, ale nemůžeš jít kdykoli krmit ptáčky, teď máme hodinu, musíš to vydržet... Víš, já chápu, že se ti tolik těch poznámek nelíbí, ale mohla bys zkusit trochu pracovat nad tím,aby jich v tom notýsku bylo míň... |
Bouřka | 7675 |
16.11.2017 22:33:49
Federiko, jasně že si na to musí nakonec přijít sami, ale člověk může alespoň trochu nasměrovat. Ale hlavně chápe, jaké to je a podporuje.
|
Bouřka | 7675 |
16.11.2017 22:29:07
Manko, tady podle mě hraje roli lepší poznání problematiky a diagnostika. Prostě jsme byli akorát za spratky. Až na ty fakt křiklavé případy. Spousta rodičů se poznala až se svými dětmi. A u ADHD nejde jen o chování, to je akorát to nejnápadnější, co vnímá okolí.
|
Federika | 14090 |
16.11.2017 22:25:44
Bouřko,
no, přes mou snahu to tak úplně vždycky neklape Musí si na to stejně přijít sám. byla jsem před pár dny na rodičáku, všichni se tam rozplývali nad tím, jak skvěle je na tom akademicky. Super, ale výsledky, jakože známky mu pak snižuje to, že leccos nedonese, zapomene, ztratí, vyhodí, protože"já jsem mami myslel, že to není důležitý" a tak |
Lassiesevrací | 134328 |
16.11.2017 22:19:53
Odcházela jsem od psychiatričky s velkou úlevou. Že syn má "jen" ADHD. Ona o něm mluvila tak hezky, až obdivně... začala tím, čím syn vyniká a končila tím, že se obejde bez medikace i asistenta, protože je dost chytrý, aby to dohnal jinak.
Ale jak píše Federika - je to hlavně pro nás. Je dobré to vědět, něco si přečíst. Naučit se s tím pracovat. V samotné škole tím nic nepřikrýváme, jen už počítáme s tím, že některé věci jsou, jak jsou a že to má svůj důvod. Třeba to zapomínání. A že každá mince má dvě strany a že i ADHD může být v mnoha ohledech výhodou, pokud je snaha ta pozitiva hledat. |
Manka+Cipísek | 100730 |
16.11.2017 22:18:01
Ano, pole, bylo by krásné, kdyby to takhle bylo. Stanovená diagnoza za účelem pomoci dítěti sestavit program a přístup přesně podle jeho potřeb.
A chápu, že pro maminky nestandartních dětí jsou pochyby moje a jiných lidí jako červený hadr na býka. Proto musím zdůraznit, že NEPOPÍRÁM EXISTENCI poruch chování a učení. Mě jen zaráží ta obrovská míra takových dětí. Já nejsem zase tak stará, za mě tyto poruchy byly také už diagnostikovány, ale bylo to pár dětí. To opravdu nikoho nezaráží tak raketový nárůst poruch chování za posledních dvacet let? Opravdu všechny děti se stanovenou diagnózou ji mají? Opravdu se dá ADHD stanovit jednoznačně a neomylně? Není to spíš tak, že hranice mezi poruchou chování a nezvládnutým "normálním" dítětem není vždycky snadno definovatelná? Pokud jsou moje domněnky správné, tak není spíš alarmující, že je zájem společnosti obecně tu poruchu najít a definovat, běhat s dětmi po doktorech, krmit je kdejakými preparáty a nechávat vydělávat farmaceutickým firmám, psychologům v PPP poradnách apod.? A pokud je pravděpodobnost špatné diagnózy minimální, čím si vysvětlit tak raketový nárůst? |
Bouřka | 7675 |
16.11.2017 22:09:50
Federiko, já to vlastně beru jako pozitivum. Díky tomu můžu předávat tu zkušenost a ušetřit ho té trnité cesty, kterou jsem musela absolvovat já.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.