Přidat názor k článku Jak jsem kojila aneb náš boj o mléko

Připadla jsem na starší článek, ale i přesto mi to nedá nezareagovat. Měla jsem podobný problém s Kačkou. Ona je moje druhorozená, tudíž jsem nepropadala panice. Samotný porod netrval dlouho, ale ona pravděpodobně neměla už moc vody a navíc už týden před porodem jsem měla docela silné poslíčky.
Poprvé jsme jí k prsu přiložili úplně chvilinku po porodu, nějak moc jí to nešlo. Bylo mi jasné, že mám problém, když jsem jí viděla, několik hodin poté,jak prostě řve hlady, ale nejde jí se přisát. Já s ní nebojovala, ale ona opravdu "neuměla" správně uchopit prso... vždy asi pět nebo deset minut strašně plakala, než se jí to podařilo.
Žiju ve Švýcarsku a na radu mojí porodní asistentky (rodila jsem doma) jsem s ní šla k paní, které se říká ostheopat (v češtině je to asi něco mezi ortopedem a rehabilitační sestrou) a která má vzdělání, které jí umožňuje nejen třeba vám narovnat záda, pakli-že máte housera, ale právě třeba i prohlédnout miminko, jestli se během porodu taky někde "nebloklo". Kačenky problém byl v tom, že obě patrové kosti nebyly na stejné úrovni. Prostě jedna byla "vykloubená". Osteopat to pozná tím, že miminku strčí do pusy malíček a ono jak ten malíček saje, samo určuje tlak, kterým ten osteopat jí to patro vrátí nazpátek. Během asi 10ti minut, bez toho aniž by jakkoliv brečela bylo po všem. K prsu se přisála už cestou zpátky v čekárně hned na první pokus, bez jakéhokoliv váhání.
Vrátila jsem se s ní k osteopatce, když jí byly asi tři měsíce, protože se mi na ní opět něco nezdálo. (už si přesně nepamatuju) a kojila jsem jí do dvou let.
Tady se takové vyšetření osteopatem doporučuje u prakticky všech miminek, asi přibližně z poloviny jej proplácí pojišťovna.
Díky takové "nápravě" se dá předejít například i kolikám, bolení břicha, plynatosti.
Snad se i tato instituce brzy objeví i v českých zemích pro úlevu nejen miminek, ale i maminek a potažmo celé rodiny