Přidat názor k článku Jak jsem si vyřešila svůj strach

ale Markéta vyšla do lesíka a nic se jí nestalo, jenom prošla kolem nějakýho ohníčku, ne?

Já tedy nevím, ale nezačínáme být malinko paranoidní?

Osobně jsem za předlouhý život, v jehož některých desetiletích bych se i mohla považovat za potenciální terč útoku vilníka, nezažila ohrožení ani pocit nebezpečí. (noční Plzeň i jiná města plnými hrstmi)

Nevím, jestli je speciálně Praha takový Bronx, nicméně je fakt, že moje studovaná teta z metropole, kdykoliv dorazila k nám na ves, vyrazila na čerstvej vzduch a ihned přiběhla, že je za Duškojc skalou nějakej ouchyl nebo, že našla krvavý stopy ap. Nikdo jinej tyto zážitky nemíval (je to žena vědy a na hejkala určitě nevěří)
Tak si říkám, jestli "voni" nejdou speciálně po Pražácích:)

Nemám ráda atmosféru strachu a nechci žít s vědomím, že bez karate a pepřáku nemohu vkročit ani na palouk. Třeba je to lehkomyslné, ale jelikož osud je žertéř a nikdy nevychytáš všechno, půjdu-li na karate, tak omrknout trenéry:)