Přidat názor k článku Pojď mi trošku pomoct!

Plně souhlasím, lepší adresně požádat o pomoc než slepě konstatovat, že něco je třeba. Sama bojuji se synem (je mu už 8), který umí úžasně prostě oznámit. "Mám žízeň". Na to odpovím jen:"Tak se napij", případně:"A co s tím mám dělat?". Začíná se to zlepšovat a věta "Mami, prosím tě, uděláš mi pití." se u nás začíná zabydlovat. Je pravda, že já také prosím, nebo se ptám "mohl bys...". Někdy dojde i na prostý rozkaz "udělej" a nevynechám oslovení. Pokud náhodou zapomenu uvést jméno, hned se totiž zdá, že mluvím s "bráchou"...Musím říct, že až na občasné diskuse, které spíš než PROČ? obsahují CO KDYBY?, to funguje dobře. Krom úklidu po sobě samém toho nechci moc a když už chci, tak většinou rád pomůže. Je pravda, že chci jen to, co ho baví, třeba mytí umyvadla.
Mladší zatím pomáhá se vším s batolecí iniciativou, takže často napáchá víc škody než užitku. A nesmí chybět u žádné práce.