Já jsem terčem pro k*koty. Šla jsem z práce - před dvěma roky, chodí se uličkou mezi hřbitovem a plotem od podniku, dlouhou cestou, ale jedinou na tramvaj, chlap se díval, díval, předešl mě, sundal si kalhoty, dřepl si. Samozřejmě, nikde nikdo. Tak jsem chtěla volat na svého šéfa do okna, byl tam sám, bylo přesčas, ale měla jsem strach, že když mě neuslyší, tak mi úchyl něco udělá. Tak jsem zrychlila krok, neutíkala jsem, a metla to rychle pryč a on za mnou. naštěstí, v tu pozdní dobu, jelo na podnikové parkoviště nějaké auto. to mě zachránilo.
Předchozí