Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Jitko, to je teda drsný - někdy si říkám, čím ti doktoři přemýšlí, jestli fakt nemají srdce nebo co...

Mně v tomhle hrozně pomohla věta doktorky, kterou jsem zaslechla, když diktovala sestře: "Povrchové struktury lehce setřelé", a v tu chvíli mi došlo, že v sobě už nemám milované dítě, ale rozkládající se mrtvolku. Na zítřejší zákrok jsem se začala těšit.

Přesto padlo ještě hodně slziček, tak spíš postupně, ne najednou. Člověk to musí obrečet, jinak to nejde.

A tomu strachu z dalšího těhu naprosto rozumím, prožívala jsem to nemlich taky tak. Ale naštěstí se zadařilo, máme druhou holku, živelnou, zdravou, veselou... Je fakt, že člověk ví, že se takové věci dějí, ale když se stanou zrovna mně, tak je docela těžké se nebát, že se to nestane znovu... Prostě jsem se občas bála, někdy i hodně, a přesto to naštěstí dopadlo dobře.

Tak přeju, ať se taky ještě dočkáš krásného zdravého miminka, a posílám pozdravy... Hanka