Přidat názor k článku Čajové dýchánky

Já jsem svou smutnou zkušeností zjistila, že i plně kojené děti by se měly učit přijímat tekutiny a naučit se, že voda (čajík, šťáva) tiší žízeň. Bohužel jsem se řídila radami laktační ligy a do sedmi měsíců jsem Esterce nedala nic, než MM z prsu. Do roku svého života se neměla důvod učit pít, protože jsem ji často kojila - vždy, když si řekla. Jen občas zvědavě ochutnala ze skleničky co pije maminka a tatínek. Byla jsem přesvědčená, že časté přikládání k prsu zajistí výbornou laktaci a dítěti MM přinese lepší imunitu a tak jsem si s učením pití nedělala žádné starosti.
Ovšem když měla Esterka 12měsíců, dostala jsem menzes a ona den ze dne přestala chtít pít MM. Pít jiné tekutiny ovšem nechtěla také (neměla s tím pomalu žádnou zkušenost) a tak jsme se do dvou dní dostali do nemocnice s dehydrovaným dítětem. Lahvičku se savičkou odmítala (holt kojené dítě...). Ani v nemocnici se její nechuť pít nezměnila (a nikdo ji to neuměl naučit) a tak jsme ještě měsíc poté nutili dítě pít násilím. Drželi jsme ji a stříkali jí pití stříkačkou. Jinak sama vypila pouze asi 0,5dl za celý den! Kdybychom ji takto netrápili, umřela by žízní. Bylo to šílené, šílené! Nikomu to nepřeji zažít.
Mám poučení pro výchovu svého dalšího dítěte - začít mu dávat jiné tekutiny už v prvním půl roce života. Druhé poučení - budu učit své ani ne půlroční dítě pít odstříkané MM z lahvičky se savičkou. Aby se naučilo používat lahvičku.
Ještě dovysvětlení k tomu ukončení kojení - odstříkávala jsem MM ještě čtyři dny po skončení menzes, ale Esterka se přesto už nikdy nepřisála. Odstavila se najednou a definitivně. K mé hrůze.
Nyní má Esterka 15měsíců a teprve třetí týden pije ráno 2dl sunaru a během dne 3-4dl sladké štávy. Období čtvrt roku, kdy jsem stále nabízela, nutila, měnila pítka i lahvičky, dávala pít zvířátkům a panenkám, nebo ji naopak nechávala být a žíznit... bylo těžké a vůbec nechápu, proč jí trvalo tak dlouho, než se rozhodla dobrovolně pít.