Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Začínajícím (euro)voličům

Taky jsem využila právo svobodné volby a volit nešla - pročetla jsem kandidátku a nenašla nikoho, komu bych dala svou důvěru. Moje čerstvě osmnáctiletá dcera též nevolila, zachovala se přesně jako mládež, kterou popisuje pan Karban. Ano, slyšela ode mne (a v podobném smyslu se i pak sama vyjádřila), že nevím, proč bych volila někoho, kdo se na mne tlemí z billboardů, plakátů v metru, slibuje hory, doly (Lidovci prosadí nejvíc, ODS vám umožní nasednout do vlaku do Evropy...) cintá bláboly v televizi - a to všechno stojí takových peněz, že by za to jistě mohla být opravena část Motolské nemocnice...
V mé volební neúčasti není závist, spíš absolutní znechucení nad tím, co všechno si kandidáti dovedou vymyslet a jak na to po volbách dovedou strašně rychle zapomenout.
V posledních volbách jsem volila ČSSD a teď si říkám, zda to byla dobrá volba. V referendu zda ano či ne EU jsem nebyla líná jít hodit své NE, protože jsem euroskeptik. Ale volby do Evropského parlamentu jsem prostě ignorovala. Kromě nesmírného plýtvání penězi za plané žvásty mne odradila i drzost pana Koženého a Železného kandidovat. Pánové, kteří by měli sedět v base, až by byli černí si kandidují na europoslance. A jeden z nich dokonce uspějě. Tak nevím, jsme-li soudní, že si dovedeme zvolit nejen komunisty, ale i pana Železného. A taky vlastně nevím, komu jsem nakonec "dala" ten svůj nevyužitý hlas - komunistům (štve mě rozšířený názor, že kdo nevolí, volí komunisty, to že kdo nevolí, činí tak z absolutního znechucení děním kolem se asi nepočítá...)nebo panu Železnému...
P.S. Ještě moje zkušenost s mými prvními volbami - právě před osmnácti lety... Byla jsem v porodnici, snad den-dva po porodu své první dcery. Jako jeden muž (v našem případě jedna žena) jsme my čerstvé maminy napochodovaly (byť nám to některým činilo ještě dost problémy) do improvizované volební místnosti, naházely do uren volební lístky s absolutně neznámými kandidáty a zase se vrátily na svá lůžka... Zážitek jsem už určitě na Rodině psala, ale je natolik silný, že je stále živý...Proto bych si měla vážit svobodných voleb - místo toho na ně srdečně kašlu. Jenže jaký je rozdíl mezi šaškárnou s volbami v porodnici a nereálnými sliby našich potencionálních vládních představitelů (kromě toho, že na ty druhé se můžu svobodně vykašlat?)