Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Nevím jak začít,snad popsat tu bolest kterou prožívám,že přes slzy nevidím na písmenka. Byla jsem ve 13 týdnu tak moc šťastná!!!! Úsměv se rozhazovala na všechny strany. Každý říkal ty celá záříš. A už nezářímů, přišlo krvácení a šok. Když mi doktorka řekla, že miminko nežije už od 8 týdne. Opakovala jsem stále do kola prosim? Prosim? Prosim? Ona to opakovala a já jsem slyšet nechtěla. Jako kdyby mi na mne nemluvila česky. Říkala jsem si to není pravda. Vždyť mi nic nebylo,nekouřím, nepiju, beru vitamíny,piju těhotenský čaj. Pak začal kolotoč.Vyšetření,zákrok a návrat domů.Slzy se stále vrací i se smutkem a bolestí. Říkám si kdy to přejde,chovej se rozumě. Připadám si jak horské dráze,chvíli dobrý a pak to přijde znova a znova. Zítra už jdu poprvé do práce.Snad mi to alespoň trochu pomůže....