Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Evi,
úplně přesně ti rozumím - taky jsem ze začátku nedokázala uvěřit, že se to stalo zrovna mně. Člověk má pocit, že to se přece stává těm ostatním, mě se to určitě netýká...
Když jdeš teprve do práce, tak to ještě není moc dlouho po té zkušenosti - to máš ještě čas na nějaké ty slzičky, taky mi to trvalo min. několik týdnů, než jsem přestala brečet, a pak ještě déle, než to přebolelo... Zase buď ráda, že jsi to nevybrečela najednou, myslím že na jeden den by byla ta míra bolesti neunesitelná. Neříkej si, "ach jo, zase bulím", ale spíš "další kousek bolesti jsem vybrečela", i když se tak necítíš, ale je to tak.
Přeju hodně síly pro nejbližší dobu, ta práce ti v tom určitě aspoň trochu pomůže, ale zázraky nečekej. Spíš ten čas si s tím poradí...