Přidat názor k článku Jsme zralí na dítě?

Článek neusiluje o víc než o prostý výčet motivací k rodičovství, které staví vedle sebe, a neklade si otázku jejich relevance, byť jsou některé z nich v přímém protikladu. Zdá se, že je zkrátka lhostejné o jaký důvod se jedná, je to čistě loterie... Takové tvrzení je nejen nepravdivé (statisticky se například dá zhodnotit dynamika demografických změm ), ale je i zavádějící , protože zdánlivě propopulační opatření vyjdou na prázdno ( viz článek „Lze předpokládat, že biologická touha má v populaci normální rozložení - tj. většina lidí má jakousi normální, běžnou touhu po dítěti. Malé množství lidí prostě dítě nechce, a sebevětší společenské výhody je nepřesvědčí. „). Tak namátkou : Srovnejme dostupný údaj úhrnné plodnosti (udávající počet dětí, které by se narodily jedné ženě během reprodukčního období, kdyby se hodnoty míry plodnosti dle věku neměnily zhruba 35 let). Plné nahrazení generace matek generací dcer zajišťuje úhrnná plodnost cca 2,09 to u nás bylo naposledy v roce 1981. V Evropě vedou severské státy (mimo pobaltí) dále Francie, Nizozemsko, Velká Británie, Irsko – všechny tyto státy do 1, 7. Náš současný „baby boom“ nás stále neposunul z chvostu tabulek - ČR dosáhla skvělých 1,4 v roce 2007 v roce 1990 to bylo 1, 9 hubená 90. kulminovala do 1, 1 v roce 2000. Která z motivací k rodičovství byla v 90. vpozadí a nyní má větší význam? Odráží se nějakým způsobem v rozhodování o počtu dětí také možnosti sladění práce a rodiny, (k tomu zajímavý článek
www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2008012711 ). Jak to souvisí s dostupností samostatného bydlení? Nezabývat se kontextem motivací s odkazem, že se jedná o individuální psychologickou úvahu není jen škoda, ale i chyba.