Jenomže Moniko, ono jde právě o to, že jestliže si některé ženy/matky svůj úsudek udělají, a on se ten úsudek zrovna neshoduje s tím, co je v dané společnosti povážováno za správné, zdravé, normální atd. atd., jsou označovány jako nezodpovědné, fanatické, zblblé hormonama a podobně.
Já jsem například v těhotenství odmítla některé testy, vždycky jsem tak měsíc před tím, než měl dotyčný test dle tzv. lege artis péče proběhnout, strávila na internetu a po knihovnách, dokonce jsem zi zaplatila několik překladů odborných článků (dotyčná překladatelka běžně pracuje na mezinárodních konferencích a tuto literaturu překládá), přesto jsem pro svou lékařku nebyla dostatečný partner na jakoukoli diskuzi. Dokonce jsem jí ty materiály donesla přímo do ordinace, ale ani do noch nenahlédla (doktorku jsem změnila). Ani mi tak nevadilo, že mě sepsouvá proto, že odmítám ty "osvědčené" postupy, ale že odmítá uznat, že jsem poctivě studovala, než jsem se k něčemu rozhodla. A nebyla první ani poslední, totéž mě přes pečlivý výběr čekalo v porodnici, v diskuzi z dětskou sestrou, hádkách o neočkování dítěte proti TBC již v porodnici a tak dál a tak dál.
Opravdu ti připadá normální a vpořádku, aby na mě lékaři volali sociálku a snažili se o předběžné soudní rozhodnutí, protože chci s dítětem jít domů dříve než oněch 72 hodin od porodu a odmítám jej nechat naočkovat proti TBC? Že přemýšlí, co napsat do papírů, aby mohla sociálka říct "ano je tu riziko" a dítě tedy muselo zůstat v nemocnici? A ujišťuju tě, děje se to počád, viz několik čerstvých případů mých kamarádek. Být bohatá, už se soudím. Takhle jsem se raději věnovala tomu, aby má traumata a traumata dítěte (ano, přestože mám dle některých dosti "alternativní" názory na těhotenství, porody a výchovu dětí, stavím sebe a manželský svazek na první místo, potom jsou až děti) byla co nejmenší.
Předchozí