Díky za článek. Myslím,že přesto,že jste došel k názoru, že nelze být objektivní, dá se tak vnímat.
Mám dvě děti. Obě se narodily v porodnici.První z nezkušenosti a druhé ze zkušenosti. U prvního jsem byla ráda,že mi je pomoženo, protože porod probíhal "nestandardně". U druhého to byl právě strach z komplikací. A paradoxně by nenastaly,kdyby do porodu nebylo zasahováno... A tak Váš článek přesně vystihuje moje pocity a názory.
Z celého článku mi vyplynulo jedno. Dítě a jeho dobro je v tomto směru rukojmím společnosti. A proto dokud se nezmění pohled na věc všech,změní se jen málo. Obdivuji všechny ženy,které ustojí tlaky nejen odborníků, ale HLAVNĚ vlastních bližních. A jak jste sám napsal, i vy jste se na porod díval, jako právě ta většina, dokud jste neprožil osobní zkušenost. Tak mě napadá, že informace o porodu by si možná víc než matka uvažující rodit doma, měli shánět její nejbližší. Protože co je matkám platné, že existují organizace, které podporují domácí porody, když celá rodina mluví jen o rizicích a vůbec ji nepodpoří. Správně jste poznali, že píšu o sobě. O kom jiném, že. Není nad osobní zkušenost... Samozřejmě musím dodat, že organizace podporující domácí porody nepokládám za zbytečné, jak by se mohlo zdát. Naopak, jsou velmi důležité. Problém vidím jen v tom, že jsou málo "invazivní". Necpou lidem svůj názor bez ohledu na to, jestli ho chtějí slyšet. A to zase souvisí s tou svobodou.
Ještě jednou díky. Navrhuji přepracovat - přepsat do hesel a vyvěsit všude možně. Třeba na zastávky a do prostředků MHD. Lidi z nudy přečtou všechno - zaseje se semínko, třeba časem vyklíčí. ;-)
Předchozí