Mě taky nejde o vybavení nemocnic. Mě neleží ani v patě, zda rodím v bíle vykachličkované sterilní komůrce vonící savem či zda v růžovém pokojíku se záclonkami na okně, vedle balon a vanu a kolem šířící se vůně vonných tyčinek. Tohle na mě nepůsobí. Na někoho ano, na mě ne. Strach, když se mě někdo snaží přesvědčit (i jen chováním, nejen slovy), že se právě pouštím do vysoce komplikovanné činosti, kterou můžu přežít jen zázrakem , když mi nebudou pomáhat(rozuměj: porod) mě zablokuje kdekoliv.
Kdyby nemocnice dávali přebyteční finance na vzdělávání a platy doktorů a PA místo na mrhání při malování pokojíčků a kupování stoliček a porodních van, na kterých ti ve většině stejně nedovolí rodit, udělali by možná lépe. Já si taky vážím práce lékařů. Díky nim žije spousta matek a novorozenců, kteří by bez jejich péče nepřežili. Ale je i spousta matek a dětí nenávratně poškozeni, na těle i na duši, když někteří z nich nedokáží držet ruce za zády a jen s pokorou pozorovat zázrak zrození u dětí a žen, kteří to dokáží jen sami a spolu...
Předchozí