Přidat názor k článku Porody doma vs. porody v nemocnici

Taky se mi nelíbí, jak je článek jednostranný. Není mi jasné, proč nelze být v otázce porodu doma objektivní (po přečtení článku vidím, že autor toho skutečně schopen není). Není mi dál jasné, proč autor, který tak dlouho o problému přemýšlel, přehlédl nebo zapomněl zmínit tak zásadní věc, jako že převážná část lékařů a zdravotního personálu každodenně koná dobro ve prospěch svých pacientů, a proč jim tak nonšalantně leje špínu na hlavu. Mně připadá, že odpor lékařů (pokud tedy tento existuje) vůči porodům doma je pochopitelný nikoli jako touha po moci nebo touha mít vše pod kontrolou, nýbrž obava, že značně přibude komplikovaných případů, které přijedou do porodnice v hodině dvanácté nebo i po ní, a taky trvalých následků.
V našich porodnicích jistě není vše v pořádku. Platí dokonce obecnější tvrzení, totiž že v nemocnicích není vše v pořádku. Je to místo nesvobody, potenciálního nátlaku nebo ponižování, strachu, nutnosti svěřit se do neznámých rukou. Mám různé nemocniční zážitky, ale ty z porodnice (Praha Motol) patří v rámci nemocnic k těm nejlepším. Zrovna tam mě přinejmenším brali jako partnera, kdykoli jsem si o to řekla.
Mám za sebou dva dost komplikované porody, ten první mi neúspěšně indukovali dva týdny po termínu, skončil císařským řezem, mohla bych si třeba myslet, že mi úplně zpackali život. Ale tak nějak si to spíš nemyslím. Ani ex post vlastně nevím, co se pokazilo. Kdybych věděla, co vím teď, dokázala bych se zodpovědně rozhodnout, zda rodit doma (rozumí se coby prvorodička)? Asi těžko.
Taky si myslím, že každý by měl rodit tam, kde mu to vyhovuje. Bylo by fajn, kdyby se tomu naše zdravotnictví a taky náš vzdělávací systém postupně přizpůsobily. V otázce vzdělávání to možná půjde rychleji a snáze než ve zdravotnictví. Doufám jen, že informace převáží nad hysterií.
Dost mi vadí vyhraněné a potměšilé půtky obou stran. Tento článek je jedním z nich.