Já závidím té holčičce - musí mít báječné dětství! Moc bych takové přála svým dětem, ale jakožto odchovanec z paneláku, který se dopracoval zatím jen k muškátům za okny a malému záhonku pod nimi na kraji města
, bych asi (asi určitě!)"echt" selský život nezvládla :-( A závidím vlastně i autorce, protože moje - možná naivní? - představa je, že přes všechnu tu práci venkov určitě nevysaje z člověka tolik energie jako zahuštěné, začouzené, hlučné městské ulice. Nebo jo?