Milý pane autore,
v úvodu článku se snažíte stavět se k problematice nezaujatě a ouha, po přečtení článku je mi jasné, že stojíte spíše na straně porodů doma. Je chvályhodné, že vás coby muže problematika porodů tolik zajímá, ale zároveň vás coby muže i handicapuje, protože vy jste porod nezažil a nikdy nezažijete. Vy budete vždy jen přihlížet a nikdy při něm nebudete riskovat svůj život. Nejvíce jste mne pobavil tím, že když nastane při porodu doma komplikace, dá se jet do nejbližší nemocnice. Hádejte, za kolik minut nebo spíše vteřin dokáže žena při porodu vykrvácet? Tuhle situaci žádný seberychlejší transport do nemocnice nezachrání. Ano, rodit doma bylo přirozené a bylo přirozené, že muž míval za život i pět manželek. Taková totiž byla úmrtnost při porodech. Já jsem porodila dvě děti, vím jak to bolí a vím jak je to těžké, ale riziko porodu doma bych nepodstoupila. Ostatně v moderní porodnici si mohu zvolit, zda budu rodit na porodnickém stole, na stoličce, ve vodě atd. Jinak přiznávám, že mi také občas vadí arogance některých lékařů, ale arogantní bývají i řidiči autobusu. A to přece neznamená, že přestanu jezdit autobusem a začnu chodit kilometry pěšky. A poslední poznámka: hádejte, jak se cití dítě, které uvízlo v porodních cestách, dusí se a ví, že umírá?
Předchozí