Přidat názor k článku Z deníčku soukromé podnikatelky

Přesně tak, zvířat, které máš ráda, to je na tom to podstatné. Máš je, protože je máš ráda a protože je hceš mít. Stejně jako já. Taky vtipně vyprávím nebo píšu, co a jak mi ničí a co provádějí, ale je to jen pro pobavení. Nestěžuju si. Protože je miluju takové, jací jsou, a i když je s nimi hodně práce, starostí a stojí to i peníze (třeba tomograf pro epileptika), je to pro mě obohacení.
Jednou jsem na otázku širšího příbuzenstva, co chceme za dárek, bezelstně pravila, že povlečení na postel, na kterém se nebudou držet psí chlupy. A asi umíš uhádnout, jaká byla reakce. "No tak nepouštějte psy do ložnice". Jo, jasně. Mohla bych je držet venku v boudě. Nebo bych je mohla rovnou odstřelit, to by bylo nakonec levnější a bez chlupů. Ale já se přece nebudu nikomu omlouvat za to, že miluju psy, a že mě hrozně těší, když se ráno probudím a vedle mě, krom manžela (aby nechyběl ten prvek) funí psí čumáček (dva, tři), když se na mě dívají veselé psí oči a říkají "tak co, už konečně vstáváme?". Prostě to miluju a komu se to nelíbí, ať mi vleze na záda. Vždycky mě dostanou lidi, co reagují takovou úžasnou radou.
Kromě psů toužím mít koně (ale manžel ne ) a nebo aspoň ovečku (manžel taky ne - ale ještě to na něj zkouším, že by ovečka okousala trávu a on by nemusel jezdit se sekačkou .
No a malamuti jsou úžasní, sice je doma nemám (moje holky jsou křížené choďačky), ale kdysi jsem chodila pomáhat do psího útulku a tam jich pár bylo. Prostě medvědi, medvídci . A jako štěňata musí být úžasní .