P., já ti nevím, v něčem s tebou souhlasím - logické myšlení používám, možná i ten vrozený instinkt. Nevím, jestli jsem tak vzácná, že jsem neměla nejmenší problém svůj porodní plán dodržet - těžší bylo přimět zdravotníky, aby ho dodržovali.
Co se klystýru týče, popisuješ situaci sugestivně, co takhle kdybys přidala nějaká fakta a nebo aspoň popsala, jak vypadá stolice po klystýru, když teda byl proveden, ale cosi zbylo? Jako že to není až tak výjimečné. Sama jsem bez klystýru rodila třikrát a zároveň nevím o žádné stolici, která by vyšla. Ale souhlasím, že oproti jiným běžným praktikám v porodnicích je otázka klystýru nepodstatná - kdybych měla jinak jistotu, že budou moje přání respektována, klidně se mu podrobím, byť je prokázáno, že je zbytečnou, ne-li škodlivou praktikou (viz výzkumy WHO)
Ano, volba porodní polohy není snadná, vzpomínám si, že jako prvorodička jsem fakt nevěděla, co pro mě bude dobré (a jako druhorodička jsem věděla, akorát jsem si to nedokázala prosadit). Rozhodně jsem ovšem necítila touhu nechat se položit. V tomhle bodě je ale přece důležité, aby poradila PA! Ne aby řešila, jak nastavit polohovatelné lehátko, na kterém přece rodí všichni
Jo a kde je prosím ta porodnice, kde dávají na výběr to, co píšeš? "do vody, na vaku, na baloně, na por. stoličce, prosím, vyberte si"
Co se případných komplikací týče, já osobně jsem v porodním plánu vždycky měla uvedeno, že v případě komplikací jsem srozuměna s tím, že nebude možné vyhovět mým přáním, že si ale přeji vědět a rozhodnout se (budou-li časové možnosti), co a jak dál.