Přidat názor k článku Z deníčku soukromé podnikatelky

Sylvo, Veroniko,
já píši z vlastní zkušenosti, měla jsem takové rodiče, bydleli jsme daleko od "civilizace", byla jsem obklopena úžasnou přírodou a hodně lidma (táta byl ředitel rekreačního zařízení), ale přesto jsem zase já záviděla těm "panelákovým" dětem, kteří mohli chodit na co je bavilo a maminky přišly z práce a věnovaly se jim (občas jsem u nich byla)a o víkendech jezdili na výlety. Naši pracovali 16 hodin denně (vč. sobot a nedělí, kdo zná rekr. středisko pro 120 lidí, dokáže si to představit), dostala jsem veškerou péči - pochopitelně hygienu a tak, ale o tom vůbec nemluvím. Nevím jak to popsat, ale když jsem to četla, vzpomněla jsem si na svoje pocity. Naši mají taky do dneška pocit, že když jsem bydlela v přírodě se zvířaty, byl to ráj na světě a já zas lituji, že jsem nemohla závodně plavat, přestože mne několikrát ve škole přesvědčovali, že jsem nemohla chodit na zpívání, ač mě tak bavilo, že jsme o víkendech nejezdili za zážitky a prázdniny,... to bylo pochopitelně nejvíc práce. Nestěžuji si, jenom upřesňuji, proč jsem to napsala.