No mě taky, ale Vrchlabí už zase jede.
Tak si někdy říkám, že si asi ještě jedno mimčo časem pořídím, abych si zpravila chuť z třetího porodu.
Občas se v noci budím hrůzou a znovu prožívám ten okamžik, kdy se miminko prodralo na svět, nenadechuje se a dětská doktorka se ho jednou rukou snaží odsát a druhou si ho drží " v luftě", protože GP doktorka měla moc práce s tím, aby mi vysvětlila svůj postoj k požadavkům v mém porodním plánu, a jaksi nestihla včas nachystat nůžky na přestřižení pupečníku a ostatní "nářadí".
Byla to chvilička, všechno dobře skončilo, ale já z toho mám "duševní úraz" už navždycky. A stačilo tak málo a mohlo být všechno v pohodě.