Přidat názor k článku Porod v terénu

Měla jsi štěstí, že pobyt na šestinedělí ti připadal jako lázeňský pobyt. Já si na porodnici nijak zvlášť nestěžuji, ale pár faktů připíšu. Doma mě nikdo nebudí před 6. hodinou (pravda, miminko takové dny párkrát mělo, ale to přišlo až mnohem později), nevodí mi do pokoje cizí lidi, když odstříkávám mléko, mám si tam kam dát své věci (v pokoji pro 2 jsme byli 3 a na noční stolky se nic dávat nesmí), pokud si jídlo nesním do 30 minut (když se zrovna v tu dobu snažím kojit) tak mi ho doma nikdo neodnese. Doma si prádlo vyměním kdykoliv potřebuju a nemusím se nikoho zkoušeně prosit, omlouvat se a vyslechnout si, že nemocnice mi nemůže dávat denně nové prostěradlo. Starší syn si doma může hrát a kdykoliv mě vidět, zatímco v nemocnici nic nesmí (v jiné jsem viděla návštěvní koutek i pro děti s hračkama, to u nás bohužel nebylo). O spolubydlících raději ani nemluvím, neměla jsem prostě to štěstí, ony celý pobyt ještě znepříjemňovaly neustálým stěžováním si a kritikou, zatímco já se to snažila vydržet. Jen kvůli tomu, že mi miminko nepilo a nepřibíralo jsem se nemohla prostě sbalit a odejít, ale 4 dny to nějak přetrpět. Příjemné to nebylo, odpočinek už vůbec ne. Mít ještě 3. porod a být vcelku bez komplikací, zvolím možnost ambulatního porodu a lůžko v nemocnici nechám těm, kteří o něj budou stát. Nestěžovala jsem si, brala jsem to jako nutnou nepříjemnost, ale rozhodně nad tím nejásám.