Přidat názor k článku O bydlení na venkově, tramvajích a hypotéce

Ahoj Žlababo,
já myslím, že si synek zvykne a ty určitě taky. Já jsem z Prahy venku na vsi už pátý rok a myslím, že je to to nejlepší rozhodnutí, které jsme udělali. Zapadli jsme do místní komunity a už si to nedovedu představit jinak. Pravda je, že člověk po čase mnoho věcí přehodnotí a zjistí, že měl o životě na vsi nějaké představy a skutečnost je jiná. Ale pořád myslím, že klady převažují nad zápory. Moje představy o dojížděni za prací do Phy vzaly po čase za své, ale zase jsem zjistila, že se tu uživím stejně dobře. Malá venkovská škola zase lépe pojme různé individuální schopnosti dětí a dobře se v ní žije jak dítěti velmi nadanému, tak školáčkovi s mentálním postižením, který by jinak již dávno skončil ve zvláštní škole. Taky lidé tu k sobě mají blíž a i když nemám hlídací babičky, se sousedkami se na různé výpomoci typu dneska hlídám já a ty zítra vyzvedáváš a příští týden Madla veze všechny do bazénu, tu fungují moc dobře.
Jo co potřebuješ nutně je vlastní auto. S vlastním autem i to pípnutí u pokladny jde dobře zajistit. Vlastní auto je daň životu na vsi.
Hypotéka je otravná. Ale časem si člověk zvykne. Je to jako nájem, navíc nájmy rostou a splátky se jim začínají blížit. Taky asi časem začneš vydělávat a MM se nebude muset tolik honit.
Takže pokud nejsi úplným kavárenským povalečem, tak budeš nakonec na vsi spokojená, uvidíš. Pro kavárenské povaleče to na vsi není, ale ti by se k odstěhování myslím ani neohodlali. Mám pár takových kamarádek, pro které by byla naše ves smrtící kombinací. Ono ale ani velkoměsto není pro každého.