Přidat názor k článku O bydlení na venkově, tramvajích a hypotéce

Magdo,
já to mám zase tak, že velkoměsto "bych dětem neudělala". :o) Když vidím kolegyně, jak s ratolestmi zevlují po dětských hřištích obklopených paneláky, je mi nevolno. Někdo je s tím spokojen, to beru, pro mne noční můra. Chci aby mé dítko poznalo, jaké je to mít životní prostor, vlastní zahradu, na které se dají objevovat tajemná zákoutí (a za zahradu já tedy nepovažuji pozemek 12*17 metrů, na kterém stojí kromě dvou krčících se tújí ještě barák, bazén a zděný gril), mít "svůj les", kam jdu s děckama řádit po škole, jen tak si bejt. Tak jako jsem to poznala já. Ono se to s kulturou nevylučuje, ani s dobrou školou, cestováním, ambicemi v zaměstnání. Dojížděla jsem ze své vesnice busem do školy, i za kulturou (nepovažuju to za takové příkoří)... a ten pocit nesmírné volnosti a klidu, když začal víkend, ten jsem pak už v městě nikdy nezažila.
Ostatně kolem sebe vidím asi stejné množství "balíků" jak z města tak z venkova, moje babička, která žije na vsi celý život, byla v divadle jen za posledních 5 let mnohem víckrát, než většina mých městských spolužáků z VŠ za celý život. I ve městě žije totiž hafo "nekulturomilů", dle zkušenosti bych řekla, že tak stejně jako na vsi.
Každému co mu vyhovuje.