Přidat názor k článku O bydlení na venkově, tramvajích a hypotéce

Přesně, já bych sobě ani dětem velkoměsto taky nikdy "neudělala". Bydlím teď v malém městě (máme teda 30 000 obyvatel a jsme okresní město, ale jako malé mi to přijde) a jsem na 100 % spokojená. Obchodů je tu celkem dost, kulturně se tu vyžít taky dá (jo, nejsou tu divadla každý den, větší koncert pořádné kapely tu těžko bude, ale je z čeho vybrat). Přinejhorším do Zlína je to 40 minut autem (což ale v Praze na některá místa vychází časově dost podobně), kde je už opravdu všechno, co bych mohla k životu potřebovat. Líbí se mi, že se dá všude dostat pěšky, člověk není odkázaný na to, jestli mu jede poslední metro nebo tramvaj nebo co. Nejsem moc davový typ, takže jsem ráda, že u nás furt do každého nevrážím a lidi jsou na sebe příjemní (v rámci možností). Jezdím do Prahy poměrně často, nejdýl jsem byla v Praze v kuse asi týden a to jsem myslela, že mě brzo odvezou. Vytáčeli mě nepříjemní a nevšímaví lidi, lidi, co furt skáčou "pod tramvaje", když přebíhají cestu, takže tramvaj jede stylem "brzda-plyn", všude přítomný hluk, smrad, shon a ruch.

Jinak my bydlíme v rodinném domku na takové polosamotě, ale do centra je to pěšky 20 minut. Je tam úžasný božský klid, nic nám tam nesmrdí, příroda, pod oknama nám chodí srnky, ježci apod. Rozhodně bych to za nic nevyměnila.

Můj strýc se oženil v Praze a žije tam, chtěli tam se ženou být právě kvůli kulturnímu vyžití atd. atp. Co se jim narodily děti (před 11 lety), tak nebyli na žádném koncertě, v divadle, v kině, prostě nikde (aspoň pokud vím, je možné, že třeba 2x - 3x někde byli bez mého vědomí ) Děcka jsou nesamostatné, protože všude chodí s rodičema za ručičku, když chtějí ven, musí se všichni sbalit a jet někam na hřiště, kde jsou opět a zase pod dozorem rodičů. My jsme si hrávali venku v lese, byli jsme "bez dozoru" klidně celé odpoledne, mnohdy i většinu prázdnin Když chtějí děti chodit na nějaký kroužek, je to akce pro celou rodinu - odvézt, přivézt, mezitím na ně někde čekat, protože je to o strach pustit je samotné MHD a jezdit mezitím kus domů se nevyplatí. Takže celé odpoledne pro celou rodinu v pytli, to vše kvůli jednomu kroužku jednoho dítěte. Tady chodí děti do kroužků většinou samy (i když občas se už i u nás vidí rodiče "taxikáři" a myslím si, že je to mnohem lepší pro rozvoj jejich samostatnosti a zodpovědnosti.

No, nějak jsem se rozepsala, nicméně snažím se říct to, že za sebe žádná pozitiva života ve velkoměstě nevidím, jsem ráda, že žiju, tam kde žiju a za nic na světě bych to nevyměnila. Ale chápu, že to někdo může mít jinak (i když dost dobře nechápu, proč )