Přidat názor k článku O bydlení na venkově, tramvajích a hypotéce

Je to dost velký rozdíl bydlet ve městě a na vesnici. Jsem z malého městečka, pak jsem odešla za prací do 100 tis. města, kde jsem žila skoro 10 let a pak jsme si koupili domek skoro na samotě ale asi 2 km do městečka. Ten přechod byl krutý. Měla jsem divný pocit z té samoty, tmy...výčitky, zda jsme udělali dobře, jak to zvládnem, že mi bude smutno, že jsme úplně odříznutí od všeho. Pak jsme si ale začali zvykat a já mám ten dům a zahradu a to okolí hrozně ráda. Sice musíme opravovat domek, starat se o zahradu, dělat topení, ale mám pocit, že to je skutečný život. Ve měste to bylo taky fajn, chodili jsme hodně za kulturou, cvičit, plavat, každý víkend výlet, ale přislo mi, že si tak jakoby vyplňujeme ten volný čas - sice příjemnou činností a asi užitečnou, ale chyběla mi v tom ta hloubka, ten smysl, vize do budoucna, seberealizace v rekonstrukci bydlení a jeho okolí. Tam, kde bydlím můžete sledovat jak se mění příroda se změnami ročního období - jak se mění mraky, západy slunce, zvuky přírody a její vůně. Ve městě mi už vadilo, jak na Vás stále "útočí" reklama a nabídky na cokoliv, člověk pak neustále řeší, jestli by tohle taky nepotřebovat a nemůže uvažovat o skutečně důležitých věcech. Ale chápu obě strany a nejde ani tak o to, kde člověk žije jako kde jsou jeho priority.