Přidat názor k článku O bydlení na venkově, tramvajích a hypotéce

...jenom par poznamek....
Ja bych panelaky uplne neodsuzovala. Vyrostla jsem v jednom na malomeste, hned u lesa a reky, dneska v pozici matky s malymi detmi bych rekla - super pohoda! V panelaku hlavne zalezi na sousedech a mistni komunite. V dnesni dobe baby-boomu me fascinuje, ze se maminky muzou spolu pravidelne stykat, deti se navstevuji pres chodbu...atd. Tahle socialni sit mi ve velkomeste chybi. To, ze ted bydlim v centru velkomesta, v historickem dome z predminuleho stoleti, s vysokymi stropy a rozlehlymi mistnostmi, ktere se v zime nedaji vytopit, je spis nahoda. Proste se to stalo a ja se z toho snazim vytezit maximum pro me a deti. V mem pripade se (nahodne) skloubila zivotni situace s mymi zivotnimi zajmy (historie, dejiny umeni), takze ja pri prochazkach v centru uplne roztavam blahem, kdyz muzu detem vypravet o domovnich znamenich, chrlicich, Orloji, o Karolinu, kde jsem studovala...atd. Chodime s detma do mestskych parku, kde maji relativni "volnost pohybu", ja po vecerech s manzelem vyrazim pravidelne za kulturou, vsude se dopravime pesky, vsechno mame na dosah ruky....Nejde jednoduse bagatelizovat, ze velkomesto rovna se panelaky a vesnice rovna se rodinny domek.....Ja si pro sebe a rodinu beru z velkomesta prave ty "neomezene moznosti seberealizace" a prirodni vyziti a klid si proste nechavame na vikendy na chlupu.....Mimoto, manzel je vazany na hlavni mesto prave z duvodu kulturniho a komercniho profesionalniho zamereni, takze pro nas je to zaroven i existencni zalezitost....