Přidat názor k článku O bydlení na venkově, tramvajích a hypotéce

bydleli jsme v praze od mého narození do mých 11 let. Mám tedy celkem osobní srovnání. Ano, parta v Praze byla skvělá, ale byla to jiná doba. Na vesnici mi rodiče koupili poníka a proháněli jsme se s ostatními dětmi po lesích jako indiáni. Parta super, vydrželo nám to do posud (včeně tech koní) Když jsem se seznámila s nynějším mužem, přestěhovala jsem se k němu do paneláku. Ze začátku pohoda, nic jsem nepocítila, až jednou jsem se v noci probrala a ten strašný poct, musela jsem ven a sahnout si na strom! Se zděšením jsem si uvědomila, jak dlouho jsem už nerelaxovala v lese...procházky po tromovce jsou fajn, ale když máte les za domem...poté, co náš syn přinesl skutečně z hřiště stříkačku jsem šla a koupila pozemek. Už rok bydlíme na vsi. Máme psa, dvě kočky a za rohem poníky. Prckové každ den hrají na plácku softball a já sázím na zahradě stromy. Je nám fajn. Nemáme televizi, když chceme film, zajedeme jako rodina do kina nebo si pustíme dvdčko . Více si povídáme, hrajeme společenské hry a hlavně vidím, že se děti lépe rozvíjí a nejsou tak protivné a unuděné jako v Praze. Tam bych si nedovolila své děti samotné vypustit na ulici jako tady...v prdelákově na kraji u lesa!