Přidat názor k článku O bydlení na venkově, tramvajích a hypotéce

Já jsem žila v menším městě do svých dvanácti let.Pak jsme se přestěhovali na hodně malou vesnici.Rázem pro mě skončilo vymetání s kamarády po městě,na vesnici bylo jen pár lidí,věkem ke mně.Možná byl problém jen v tom věku,kdy jsem musela z města na vesnici,pryč od kamarádů,kteří tenkrát byli středem mého světa.Pro život na vesnici moc plusů neshledávám.Autobus tam jezdil 3x denně,poslední ve 14 hodin.Nejsou tam ani potraviny,do vsi jezdí "autobus"(pojízdná prodejna) s tím nejzákladnějším zbožím.Sousedské vztahy mizerné,naproti nám žil čalouník,který pracoval(no rušil nás boucháním kladiva) zásadně venku a od sedmi hodin ráno.I v neděli.Čím lidé na vsi topí,ani nechci pomýšlet,když mamina sundavala z balkona "vyvoněné" žluté prádloV zimě byste se mnohdy ani nedostali z domovů,pluh nejezdil pokaždé.Často v zimě ani ten autobus pro nás školáky nepřijel(to nám,pravda,až tolik nevadilo).Informace(spíše bludy)se tam šířily rychlostí světla.Teď bydlím ve statisícovém městě a jsem tu spokojená.Všechno mám "u huby".Ale musím uznat,že když jedu mamču navštívit,vesničku si ráda projdu.Kolem je úžasná příroda.Ale stačí mi to takhle občas,líp se cítím ve městě.