Přidat názor k článku O bydlení na venkově, tramvajích a hypotéce

Simčo, to máš fakt štěstí. Já za celý život zažila ve městě jen ty paneláky. A to je mi skoro 40 a na vsi žijeme teprve pátým rokem.
Uznávám, že moje dětství mezi paneláky nebylo špatné, jenže byla jiná doba. Tenkrát nás mohli rodiče bez obav vypustit ven samotné. Pamatuju se, že jsme už ve školkovém věku lítali kolem baráku, později jezdili na kolech do okolních vesnic. Když jsme ještě bydleli v Pze, byla starší dcera akorát školková. Pustit jí samotnou ven, zblázním se strachy. O stříkačkách v pískovišti nemluvím. Manžel jednou vylovil stříkačku s jehlou z křoví u vchodu, byla tam zastčená jehlou ven a korát v takové výšce, že fakt hrozilo, že se někdo napíchne. Uznávám, že i ve velkoměstě jsou místa k životu lepší i horší. Ale já už dneska ten všeobecný ruch špatně snáším. Do Phy jezdím služebně minimálně jednou týdně a po pár hodinách mám města opravdu plné zuby. Taky myslím, že dneska už nikde děti před školou bezprizorně o půl sedmé nestojí. Ale život na vesnici opravdu vyžaduje auto. Za tím si stojím.