Přidat názor k článku Porod v terénu

Chtěla jsem s diskutováním už přestat, ale nedá mi to. Ta částka byla pochopitelně fór Neznám ji a tu informaci o sanitě mám od lékařky, která se v NL školila. Víc k tomu nemám co dodat, neboť jsem u toho nebyla. To co je jisté je, že v NL mají jiný systém prenatální péče i vedení porodu. Toť vše. To co by ale mělo vést k zamyšlení je příběh mojí babičky. V roce 1958 babička porodila, podotýkám doma, dvojčata holčičky. Sanity nejezdily a pro porodní bábu se muselo jet přes dvě vesnice. Holčičky po porodu ještě 3 hodiny žily a babička se musela dívat na to, jak se pomalu dusí. Jaruška umřela první, Naděnka jako druhá. Pomoci nebylo, inkubátory nebyly dostupné, dětem bába nedávala šanci, lékař co přijel už také ne. Taková byla doba. Chcete to mermomocí zpátky? Babičce je 75 let. Prakticky pokaždé když se s ní vidím o tom mluví. Znám detaily příběhu. Ono se lehce frajeří, když čekáte jedno dítě nebo si myslíte, že máte těhotenství bez kompklikací a že tedy není problém porodit doma. Ale i nejvější zastánkyně porodů doma by prosily, aby mohly porodit v porodnici, když přijdou komplikace. To by jim pak porodnice byla dobrá. Nikomu nic zlého, hlavně těm dětem ne!