Přidat názor k článku Účinná zbraň bezbranných

První holčičku si ještě po skoro 4 letech pamatují sousedé v paneláku, kde jsme tenkrát bydleli. Když je potkám, ptají se, jestli ještě tolik křičí, že prý ani ty dvojčata, co bydlí po nás, tak slyšet nejsou, ikdyž řvou oba. Nekřičí. Je zlatá, trochu citlivka a úzkostlivá, záchvaty pláče mívá, ale jinak opravdu milé dítě. Druhá holčička je pohodářka už od narození. Nezbývá než vydržet, u nás nezabíralo skutečně NIC, jen nošení.