Děti jsou prý bezbranní tvorové. Pche. Ten, kdo to tvrdí, asi nikdy neměl děti. Jejich účinnou a naprosto zničující zbraní je pláč. Některé děti pláčí málo, některé víc. Jedny jen tak kvíkají, jiné tiše vzlykají, další zase srdceryvně křičí.
Vždycky jsem pláč dětí považovala za vinu rodičů. Takoví rodiče, a tímto se jim hluboce omlouvám, mi připadali tak trochu neschopní.
Dokud se nenarodil Vojtěch.
Jestli k nám děti opravdu přicházejí z nebe, tak mám takové tušení, že náš Vojtíšek musel mít v nebi nějaký pořádný průser, takže ho odtamtud štandopéde vyšoupli, a rovnou k nám.
Vím, že jsem se nechovala vždycky dobře, na některé své činy rozhodně nejsem hrdá a našlo by se i něco, co bych ráda zamkla za dveřmi třinácté komnaty svého srdce. Ale tenhle trest zdá se mi býti přeci jen trochu nespravedlivý.
Pláče.
Pláče pořád s výjimkou chvil kdy znaven usne v mé náruči, šátku, či kočáru. A s výjimkou chvil, kdy má v puse mé prso a saje. Je to už sedm týdnů a já už trochu otupěla. Když se mě někdo zeptá, proč to dítě tolik pláče, přistihnu se chvilkami, že jsem si toho řevu vlastně ani nevšimla. Podvědomí vypnulo příjem.
Je najedený, dostatečně. Je v suchu, není mu zima, nebolí ho bříško, není ospalý a přesto řve.
První týdny řval jen když jsme ho nechali v postýlce. Když jsme ho vzali do náruče, tak přestal. Teď, zřejmě fascinován svým znělým hlasem, řve i když ho chováme.
Řve tak, až se mu spustí rýma z nosu. Takže ho vezmu do náruče a jdeme odsát nudle. To ho pro změnu rozčílí tak, že řve. Uklidním ho v náručí, položím na chvíli do postýlky, abych si mohla dojít na záchod nebo napít a během deseti vteřin se bytem rozezní uši trhající řev. Jdu se podívat co se děje. Vojta leží v postýlce, nudle až na bradě a řve z plna hrdla. Přestane jakmile ho zvednu. Jdeme odsát nos, který se pláčem ucpal a kolotoč se opakuje.
Jeho sestra hraje na housle. Zřejmě tedy trénuje plíce, aby mohl hrát přinejmenším na trubku, v lepším případě na heligón.
Jeho otec mě v prvních týdnech podezříval, že mu nedávám dost jíst, že pláče hlady. Pochopil po jednom dlouhém, probrečeném víkendu. A včera mi přinesl kytku. Můj muž, který kytky nosí jen ve dnech životního jubilea, přišel včera s krásnou růží a dával mi jí se slovy "Děkuju, že se o Vojtu tak hezky staráš, i kdy tolik pláče."
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.