DÍKY

Teda maminy, moc děkuju za reakce a povrbuzení. Čekala jsem spíš, že mi někdo napíše, že to nemůže být tak hrozné, když můžu ještě psát články
Takže fakt díky za povzbuzení. Píšu jednou rukou u pc, druhou chovám. Vzpomínám na Červánky, kamarádku z rodiny, s uplakaným Honzíkem, které jsem neveřila, že chlapeček může tolik plakat.
Abych uvedla ještě pro pořádek...Vojta je druhé dítě. Dcera byla taky chovací, ale zdaleka neřvala tolik. Vydržela i chvíli potichu a hlavně neřvala, když jsme jí chovali.
Když jsem Vojtu čekala, malovala jsem si, jak budeme mít druhé, krásné, hodné miminko. A jednou večer mi vytanula na mysli hrůzná myšlenka "Co když to hodnější dítě už doma máme a teď mi pánbů ukáže..." Byla to myšlenka správná. Nevážila jsem si toho, jak byla Eli hodná, tak teď to mám

Nicméně dneska jsme byli v poradně a paní doktorka nás posílá pro jistotu na neurologii. Taky se jí nezdá, že by řval jen tak bez příčiny, tak ať se na něj raději mrknou. Držte nám palce, ať z toho brzo vyroste.
Magráta