Chce to jen vydržet

Plně souhlasím, že dětský pláč je ta největší a nerafinovanější zbraň na světě.
Náš, dnes už skoro čtyřletý, synátor taky neustále řval. Už v porodnici překřičel všechna ostatní mimina. Spokojený byl jen u kojení, nošení nebo v kočáru za jízdy. Celou noc jsem neprospala do jeho dvou let. Nebýt fyzické i psychické podpory manžela, nejspíš bych skončila v blázinci :) Jak já záviděla ostatním kamarádkám ta rozkošná dítka, co se večer uloží ke spaní a s úsměvem vstávají až ráno. Těžké to bylo, ale řetrpěli jsme to. Asi nejhorší bylo nepřipouštět si ty řeči typu: Nechovej ho moc, pak si na to zvykne, apod. Ale ten řev se opravdu nedal vydržet - vždycky byl slyšet ven až k sousednímu paneláku. Moc mi bylo líto všech našich sousedů :) Tenkrát jsme vyzkoušeli snad všechny rady od obyčejných babských (např. uklidňjící levandulová koupel) až po homeopatika a metodu kontrolovaného pláče. Stejně nic nezabralo. Jeden přínos to mělo - umím uvařit, vyprat a umýt nádobí jednou rukou - třeba se mi to bude hodit u dalšiho drobečka :)