Přidat názor k článku Účinná zbraň bezbranných

ahoj,

není tvůj synek náhodou lev?
Když jsem tvůj článek četla, smála jsem se i brečela zároveň. Můj starší syn je lev (11.8. 2005), od narození nespoavec a uřvanec. Svoji postýlku nesnášel od narození, přes den jsem ho nosila hodiny v klokance nebo vozila v kočárku, aby spal a neplakal, abych alespoň něco málo udělala a taky trošku šetřila svoji nervovou soustavu. Když se dal do pohybu, začal lozit a pak chodit, bylo to trošku lepší. Klidný ale moc není a asi nikdy nebude. Je to neposeda, rarach a provokatér. Je docela hlučný a taky pořád špatně spává. Až do dvou a 1/2 let vstával ve 4.00 - 5.00 a nebylo možné ho udržet v posteli. Kydž se narodil jeho mladší bráška, začal najednou spát až do 7.00 či 8.00 hodin. I tak se ale pořád budil 1-2x za noc. Ve 2 a 1/4 let přestal po obědě spát (no, alespoň usmne dřív večer), tou dobou taky začalo intenzivní období vzdoru. V necelých třech letech se přidaly noční histerické záchvaty. Obojí už se zlepšilo, ale asi před 2 týdny začal znovu vstávat v 5.00. Už jsem z toho na mrtvici.
Abych ho jen nehanila, je chytrý, docela samostaný v jídle, hygieně i oblékání. Ale taky docela egoista, jako by si žil ve svém vlastním světě. Když vstane, pobudí všechny ostatní.
Nejdřív jsem špatné spaní "sváděla" na zuby, později na "stres" z očekávání sourozence, teď to teoreticky může být "stres" ze školky - začal chodit v září do školky v Rakousku, kam jsme se přestěhovali z Francie před1 a 1/2 rokem kvůli manželově práci. Kozultovala jsem to i s psychologem a ten vysvtěluje synovo "zkratovité" jednání stresem z cizojazyčného prostředí (oba s manželem jsme Češi). Zvažujeme celkové psychologické vyštření, ale situaci komplikuje fakt, že nikdo z nás zatím neumí dobře něměcky (tedy ne natolik, aby dokázal popisovat i jemné niance) a vyšetření v Česku je vzhledem k časové náročnosti "nereálné". Nějak to ale budeme muset vymyslet, abychom něco neprošvihli.
Abych to shrnula - těšte se, pokud je to lvíček, dá vám asi pořádně zabrat
Klidně písněte, rád si popovídám s podobně "postiženými" maminkami.

Iva

P.s. závidím vám podporu manžela, já ji bohužel nemám. Manžel je dost egoista a místo podpory spíš popichuje a vše svádí na mě. Omlouvám se za chyby, píši ve spěchu.