Přidat názor k článku O bydlení na venkově, tramvajích a hypotéce

Je mi 25 let. Narodil jsem se v Jablonci, kde jsem do svych 18ti bydlel s mamkou. Temer kazdy vikend jsem travil s babickou a s dedou na chate v ceskem raji - cca 30 km. Proste nadhera. Ale clovek musel na vojnu, a pak prace, no proste jsem sel do strednich cech. Rok jsem bydlel v Beroune, kousek za Prahou a moc jsem si to pochvaloval, do Prahy kousek a precejen, clovek vyleze z baraku, rozhledne se kolem sebe a ma pocit, ze bydli v alespon trochu v prirode. Okolo kopce, lesy. Co si budeme povidat, Jablonec to neni (bydleli jsme kousek od centra), ale lepsi nez nic. Nasel jsem si pritelkyni v Praze, tak jsme se tak nejak dohodli a odstehoval jsem se k ni. Prvnich par mesicu jsem si Prahu zamiloval, tolik krasnych mist, takovy servis, vsechno do pul hodky MHD at je den, nebo noc. Jenze... uz to neni 30 minut na chatu, ale uz je to hodinu a pul na chatu. Uz clovek nekonci v praci ve tri, ale dostane se z prahy v osm. Po trech letech v Praze muzu rict, ze toho mam plne zuby a snazim se utect. Byt i jen chata nekde ve vesnici za Prahou, z ktere bych mohl dojizdet do prace... jenze cenove nedostupna. A jelikoz jsem vazanej praci, nezbyva nez zatnout zuby, cekat, vydrzet. Ja vim, ze se driv nebo pozdeji zpatky do prirody, do lesa vratim...