Fa, nemusíš se bát, to zvládneš. Mám kluky 7 let (2. třída ZŠ), 3 roky a skoro pětiměsíční dvojčata (žádné IVF, spontánní překvápko místo holčičky další 2 klučíci). A zvládat to jde, navíc všechny děti mám císařem. A chodila jsem k Apolináři
. Za celou dobu mi tam tedy nikdo nic nenadhazoval, jen dr. občas měřil na UZV jizvu, což chápu - mít dvojčata po 2 sekcích není zase denní záležitost. Vydrželi jsme do 33.tt (pak akutní sekce pro alteraci plodu B - ale my měli biamniální monochoriální dvojky a ty musí ven nejpozději ve 36 týdnech). No a jizva - na sále jsme se ptala jak to vypadalo, jestli nebyla na prasknutí - tak nebyla a to jsem se minule hodně špatně hojila, navíc děti měly hooodně vody, takže děloha ohromná a všechno to vydrželo pěkně pohromadě. Jsme doma všichni spolu už od začátku července a zvládat se to dá, dokonce mám i čas sedět na netu
, prát, žehlit, starat se i o starší dětičky... S vařením teda pomáhá manža, dětičky jsou zvracení (vyžadují stále někoho na dohled aby je zvednul řádově ve vteřinách co se začnou dávit)a nemůžu se zazdít na X hodin do kuchyně, to jde jen jsou-li k dispozici 2 dospělí. A tak se do té kuchyně raději zašívá manža
.