Přidat názor k článku Účinná zbraň bezbranných

Já mám taky takový pocit, že děti pláčou, kyž jim něco je. Možná, že některé ne, ale u nás to tak bylo.
První dcera ze začátku pořád spinkala, pak začala čím dál hůř usínat. Pak jsme ji i třeba hodinu houpali zabalenou v zavinovačce na balonu než usnula. Šla jsem s ní do poradny a tam jsme zjistily, že nepřibírá na váze. Začala jsem přikrmovat a od té doby je to zlaté dítě, které pláče minimálně. Druhá dcera ze začátku taky pěkně spinkala, pak začala mít problémy s bolením bříška. Začala zas čím dál hůř usínat (opět dlouhé uspávání na balonu), nebyla schopná usnout ani v kočárku. Zdála se nám jakási červená, myslela jsem, že to jsou potničky. U lékařky jsme zjistily, že má ekzém. Plakala ještě, než jsme ho vyléčily. Pak byl chvilku klid a zase začala těžko usínat a přestala přibírat na váze. Tak jsem začala přikrmovat umělým mlékem a od té doby, stejně jako starší dcera, je moc hodná, pláče minimálně a vydrží si dlouho sama hrát. Takže u nás ten pláč opravdu nebyl jen tak pro nic za nic.