Přidat názor k článku Stěhujeme se. Co na to děti?

Mne rodice prestehovali v peti letech.
Do te doby jsme sdileli panelakovy 2+1 s babickou a dedou v Tachove. Stehovani do vetsiho bytu v radovem domku na vesnici (80km od TC) jsem vubec nabrala jako vyhru.
Orvala jsem to. Kamaradky jsem si nasla hned (radovych domku se zde vystavelo nekolik najednou, do vsech se nastehovali mlade rodiny s malymi detmi)
V pate tride jsem zazila prechod z malotridky na vetsi skolu, coz vubec neberu jako trauma. Prechod na gympl taky v pohode, na vysokou take a na kolej to taky slo.
Chci rict, ze nejhorsi zazitek pro mne bylo stehovani a zmena ve skolce. A do ted jezdim radeji do Tachova k babicce, nez na venkov k rodicum. A neni to rozhodne vztahen s babickou a maminkou, nasi k nam jezdi treb 2x tydne, jsme od sebe 15km. Ja jen nerada jezdim do toho prostredi. Kdyz jedu do Tachova a vidim zdalky mesto, uplne cela roztaju a jsem uplne namekko. Kdyz tam jdu se syny ven, vypravim jim, co kde bylo, kdyz sem byla mala a kam jsme tehdy chodili.