Přidat názor k článku A co takhle domácí potrat?

Mně se stalo něco podobného, ale před 16 lety, kdy¨jsem ještě žádné dítě neměla. Já jsem jelak lékaři s tím, že jsem v jiném stavu, krvácím a mám velké bolesti. Lékařka mi po vyšetření, které bylo velmi bolestivé, sdělila, že je to blbost a kdyby se zabýbala každou, která má krámy /to řekla doslova/, tak nedělá nic jiného. Odešla jse po svých domů. Po cestě jsem potratila. Bylo to hrozné. Musela jsem odejít s potraceným dítětem v kalhotkách a samozřejmě jsem kalhoty měla celé od krve. Bála jsem se tak, že jsem neodjela ani do nemocnice. Druhý den jsem už bolestí nemohla vydržet, takže mi nezbylo, než do nemocnice jet. Přítomný lékař naštěstí nebyl takový debil, takže mě vyšetřil velmi ohleduplně. Stále jsem plakala a sestra mě zřejmě chtěla utěšit, takže s despektem prohlášila, ať neřvu a jsem ráda, že jsem potratila, že jiné dávají za potrat majlant. Když jsem jí sdělila, že dítě jsem si chtěla nechat, řekla, že je to blbost a že mám počkat - bylo mi 22 let. Lékař - muž, měl citlivý přístup, lékařka - žena, byla hrozná a sestra zrovna tak. Od té doby bych k ženě lékařce nešla. Ženám nevěřím.